Proč dát dětem prostor pro kreativitu: Vše o open-ended a smyslové hře

Před pár dny jsem na sociálních sítích dělala anketu, jestli znáte open-ended a senzory play.

Spousta z vás uvedla NE.

Tak si to trošku shrneme, protože to pak bude důležité později. Co vy na to?

clanek

Open-ended play, neboli hra s otevřeným koncem.

Když dáte dítěti hasičské auto, bude to pořád hasičské auto, které má výsuvný žebřík, stříkačku a možná houkajicí sirénu. Puzzle bude pořád puzzle. Cíl je jasný a předem daný. Žádný prostor pro fantazii a kreativitu.
Kdyz mu ale dáte dřevěné kostky, magnetickou stavebnici, oblouk z waldorfské duhy, či dřevěnou postavičku, rázem dostává hra jiný rozměr a každý kousek představuje něco jiného. Z oblouku bude most, tunel, jeskyně, skála, garáž, houpačka, balanční prvek, na kterém třeba bude balancovat ta figurka jako baletka. Z kostek postaví věž, vězení nebo zámek, ve kterém je zakletá princezna. Otevřená hra dává prostor pro svobodu při hře. Podporuje kreativitu a samostatnost. Další plusový bod je ten, že vás dítě k této hře nepotřebuje. Takže máte víc času na kávu, nebo na práci.

A teď senzory play. V překladu smyslová/senzorická hra.

Při této aktivitě si dítě hraje s různými texturami. A my víme, že děti zkoumají svět skrze smysly, a smyslová hra je na to jako dělaná
Používaný materiál je třeba voda, nabarvená rýže, cizrna, těstoviny (uvařené i neuvařené), kinetický písek, domácí modelína, do které se přidává esenciální olej, nebo kakao/skořice skrz vůni a barvu, sliz, přírodniny.....
Super na tom všem je, že je to povětšinou materiál jedlý, tudíž super pro děti, kteří jsou věční ochutnávači :)
Toto je doplněné miskami, naběračkami, pinzetama, kapátkem, třídícimi tácy atd. Což zase dává prostor pro trénink jemné motoriky, koordinace ruka - oko a soustředění. Jako rodiče mě opravdu baví sledovat kluky, s jakym zaujetím se na hru soustředí. To je pro mě prostě nejvíc. Nehledě na to, že je to krásně zklidní.

Do smyslové hry bychom neměli dítěti zasahovat. Nediktovat, co s tím má prcek dělat a jak přesně si má hrát. Můžu ukázat, navést. Ale jakmile si dítě jede to své, tak nezasahovat. Na kroužcích vidím hodně maminek, které dítěti do hry zasahují, už jen třeba pro to, aby neudělalo nepořádek. Jenže s tím se počítá. Ne každé dítě zvládne nevylít vodu z misky nebo nevysypat rýži z tácku. Ale jak říkám, s tím se na kroužcích počítá. Nicméně, pokud chceme být úplně montessori, tak dítěti dáme lopatku se smetáčkem a společně uklidíme.

Otevřená a smyslová hra spolu jdou ruku v ruce.

Krásně se doplňují a tím, že ani jedna nemá daná pravidla nebo cíl, se stává pro dítě atraktivnější, variabilnější. Dítě má víc prostředků a prostoru na to, aby opravdu využilo svou kreativitu a představivost naplno. A to mě na tom strašně baví :)